Chtěli jste někdy doma přivrtat poličku, držák na televizi, nebo třeba jen háček na obrázek, a báli jste se, že při tom navrtáte elektrický kabel?
Pokud můžete být přítomni už během stavby domu či bytu, je dobré si v průběhu prací pořizovat fotodokumentaci. Když pak budete chtít na daném místě cokoli vrtat nebo předělávat, stačí se podívat na fotografie ze stavby a hned uvidíte, jestli v daném místě probíhá nějaký kabel.
Co když ale fotky k dispozici nemáte? V takovém případě se vyplatí vědět, že kabely i elektroinstalační krabice se umísťují do tzv. elektroinstalačních zón. Zjednodušeně řečeno, kabely byste vždy měli najít svisle podél oken, dveří, nebo v rozích místnosti, vodorovně pak u stropu, u podlahy a zhruba metr nad zemí.
Svislé elektroinstalační zóny by měly mít šířku 20 cm
- Dveřní svislou elektroinstalační zónu najdete 10 až 30 cm od hrany dveří.
- Okenní svislou elektroinstalační zónu najdete 10 až 30 cm od hrany oken.
- Rohovou svislou elektroinstalační zónu najdete 10 až 30 cm od rohů místností.
Vodorovné elektroinstalační zóny by měly mít šířku 30 cm
- Horní vodorovnou elektroinstalační zónu najdete 15 až 45 cm od stropu.
- Střední vodorovnou elektroinstalační zónu najdete 90 až 120 cm od podlahy.
- Spodní vodorovnou elektroinstalační zónu najdete 15 až 45 cm od podlahy.
Ale pozor, dodržování těchto zón není povinné, jde pouze o doporučení podle normy ČSN. Pokud si tedy chcete být opravdu jistí, použijte raději detektor kabelů, který koupíte v hobbymarketech nebo v prodejnách elektro.
Není kabel jako kabel. I když přenecháte rozvody elektřiny v bytě či domě odborníkovi, může nastat situace, kdy si některé spotřebiče budete chtít zapojovat sami (nejčastěji například svítidla, vypínače, případně varnou desku či jiné kuchyňské spotřebiče). Byť takovou cestu nemůžeme z důvodu vaší bezpečnosti a zachování záruk na spotřebiče doporučit, určitě byste měli v takovém případě vědět, s jakými barvami vodičů se můžete v kabelech setkat a co znamenají tyto jednotlivé barvy, z pohledu funkcionality.
U domovních rozvodů se nejčastěji setkáte s kruhovým kabelem CYKY nebo plochým kabelem CYKYLo, které se používají u zásuvek či světel pro instalace pod omítkou, v drážkách i lištách. Uvnitř těchto kabelů najdete několik vodičů odlišených barvou izolace, dle jejich funkce. Nejčastěji v provedení 3 vodičového (například 3Jx1,5mm, nebo 3Jx2,5mm) pro světelné a zásuvkové obvody, případně 5ti vodičového kabelu, pro spotřebiče napájené více fázemi, jako jsou například sporáky, vodárny a podobně.
Hnědá, černá, nebo šedá barva
Jde o fázové vodiče, neboli pracovní vodič, kterým přivádíme elektřinu do vypínače či zásuvky. Do svorkovnice (hovorově čokolády) ho připojujeme na svorku označenou písmenem L. Ale pro jiné spotřebiče je možné i označení U, V a W. Například v motorech, nebo u některých sporáků.
Světle modrá barva
Jde o střední vodič, kterým se uzavírá elektrický obvod přes spotřebič. Připojujeme ho na svorku označenou písmenem N.
Žlutá a zelená barva
Takto je označen ochranný vodič. Jeho hlavní funkce je ochranná a pomáhá v případě poruchy, když se na vodivé části spotřebiče, která je za běžných podmínek bezpečná, objeví nebezpečný potenciál. Pokud má váš spotřebič svorku na ochranný vodič, pak je vždy nutné jej připojit. Ochranný vodič se označuje písmeny PE. Také se můžete setkat s označením pomocí piktogramu ⏚.
Chcete umístit vypínač na místo, kde není možné natáhnout kabelové vedení? To již není problém – existuje bezdrátové řešení. Nezáleží, zda se jedná o špatně provedený projekt, materiál, který není vhodný pro vedení kabelů (například sklo) nebo špatně přístupné místo (knihovna, postel). Spínače řady berker KNX propojíte snadno bezdrátově a díky nulové montážní hloubce nemusíte nikde nic vrtat, spínač jen nalepíte na podklad.
To, že se nesmí elektrická zařízení pod napětím hasit vodou, slyšela asi většina z nás. Jak ale tato zařízení uhasit, už ví mnohem méně lidí.Voda sama o sobě vodivá není, proto například destilovaná voda elektřinu nevede. To platí ale opravdu POUZE pro destilovanou vodu. V každodenním životě se ale setkáváme s vodou, v níž jsou rozpuštěny soli různých látek, které už vodivé jsou. Z tohoto důvodu nelze každý oheň hasit vodou. Kdyby byla voda použita k hašení elektrických zařízení pod napětím, mohlo by dojít k úrazu, nebo smrti po zásahu elektrickým proudem.
Jak tedy hasit elektrické zařízení? Pokud můžete, vypněte proud. Pro případ, že byste neměli tuto možnost, hodí se mít po ruce jeden ze tří typů hasicího přístroje, kterým lze hasit zařízení pod elektrickým proudem.
Typy hasicích přístrojů pro hašení zařízení pod napětím
Nejrozšířenější je práškový hasicí přístroj. Oheň sice uhasí, ale poté je velmi náročné (někdy i nemožné) odstranit použitý hasící prášek.
V tomto ohledu jsou lepší sněhové hasicí přístroje. Ty můžete použít i na hořící tekutiny, protože nedochází k jejich rozstřikování. Mějte ale na paměti, že sníh má teplotu hluboko pod nulou, přičemž to samé platí i pro ústí hlavice. Při používání tohoto hasicího přístroje je tedy potřeba být na pozoru, abyste si nezpůsobili omrzliny.
Pokud hasíte elektroniku, nejlepší hasicí přístroj je halotronový. Ten je sice nejdražší, ale jeho hasivo se po několika okamžicích rozptýlí a nevytvoří žádné usazeniny. To oceníte zejména v případě, kdy hasíte automobil nebo jemnou elektroniku (z které byste mohli ještě něco zachránit).
Světlo doma nemusíte zapínat jen vypínačem, existují i způsoby, které jsou pohodlnější a z dlouhodobého hlediska i finančně úspornější. A také velmi návykové.
Řeč je o čidlech pohybu a přítomnosti. Nicméně ta se nehodí do všech prostor a místností. Vždy záleží, jak často v dané místnosti rozsvěcíte a zhasínáte a jaké světlo zde potřebujete.
Čidla pohybu a přítomnosti
Čidla pohybu a přítomnosti automaticky zapnou osvětlení na určitou dobu v momentě, kdy zaregistrují pohyb. To oceníte zejména v noci, když nebudete muset poslepu nahmatávat vypínač, případně v situacích, kdy sdílíte byt se zapomnětlivci, kteří po sobě nezhasínají.
Nejvhodnější místa jsou ta, kde se vyskytujete jen krátce, ale zato často. Řeč je především o chodbách, toaletách, garážích či třeba schodištích.
Nezapomeňte, že pro tato čidla jsou nejlepší žárovky, kterým nevadí častá spínání (vzhledem k častému rozsvěcování). Typicky se může jednat LED a halogenové žárovky, nicméně neplatí to pro všechny jejich typy. Je proto lepší obrátit se na proškolené odborníky na prodejnách, kteří vám doporučí vhodný typ.
Nezapomeňte na detektory kouřeDetektor kouře vám sice sám oheň neuhasí, ale může vás včas varovat. Pokud se totiž plamen rozšíří, hasicím přístrojem ho už uhasit nezvládnete. I tak ho ale můžete alespoň zmírnit, a získat tak navíc nějaký čas do příjezdu hasičů, díky čemuž minimalizujete možné škody.
Pro jejich použití a montáž platí několik pravidel, aby byly spolehlivé a funkční. Ať už jde například o umístění do správného místa, kde včas zachytí už první známky kouře, nebo výběr vhodných přístrojů. Nesmíme zapomínat i na pravidelnou výměnu baterií, jinak v okamžiku kdy nám může tento přístroj zachránit majetek, nebo dokonce život, nebude fungovat správně, nebo dokonce vůbec.
Detektor kouře musí být 100% spolehlivý. Proto doporučujeme využít přístroje s označením „Q”, které má ve svém katalogu Hager. Tyto detektory prošly nadstandardně náročnými testy, které zaručují jejich spolehlivost, a jejich životnost je minimálně 10 let.
Hliník má též vysokou roztažnost, takže když do sítě připojíte spotřebič s větším příkonem, vodič se zahřeje a roztáhne. To způsobuje postupné povolování spojů v zásuvce, což může časem způsobit přerušení obvodu, tedy nefunkčnost zásuvek. V horším případě může dojít i k vyhoření zásuvky, či dokonce požáru. Uhoření ochranného vodiče PEN tak může z do té doby relativně bezpečné zásuvky udělat riziko pro celou stavbu.
U těch opravdu starších elektroinstalací může být i izolace ve velmi špatném stavu. K ní se totiž dřív používala pryžová vrstva s bavlněným povrchem, který se však vlivem času drolí, a dokonce se může i zcela rozpadnout. V tomto ohledu navíc nezáleží na tom, zda je vodič měděný nebo hliníkový. Moderní kabely mají mnohem vyšší životnost, a jsou díky tomu bezpečnější.
Proč se tedy používal hliník, když má obecně horší vlastnosti? Důvod je prostý – cena. Během socialismu byl u nás hliník levnější a dostupnější, a proto dostal přednost před spolehlivější mědí. Měděné kabely pak byly určené pouze pro stavby velkého významu, jako byly například hotely, některé státní úřady, nemocnice a podobně. Paneláková výstavba a rodinné domy pak měly k dispozici pouze hliníkové kabely a tomu odpovídá i stav mnoha instalací. Ty jsou bez řádné údržby a revize často provozovány daleko za hranou své životnosti. Více o revizích si můžete přečíst zde.
Poptáváte konkrétní řešení?
Ale nejste si jisti, koho oslovit, nebo co všechno budete potřebovat?.